Irsko 2019

Kdo někdy využil toho, že má kamaráda či příbuzného v zahraničí a zabil tak dvě mouchy jednou ranou? Shledání po delší době a poznávání nových míst, to je ideální (a většinou i výhodná) kombinace 🙂 A právě tato kombinace se poštěstila i nám, protože můj brácha je již přes půl roku v Irsku a tak jsme se ho rozhodli navštívit. Fotodokumentaci opět zajistil Štěpán.

Let do Irska jsme naplánovali asi 4-6 týdnů předem. Jelikož brácha přebývá v městečku Cobh, zvažovali jsme, jestli si neusnadnit cestu letem do blízkého Corku. Bohužel by nám to neusnadnilo téměř nic a tak jsme zvolili jednou tak levný a přímý let do Dublinu na středeční odpoledne. Také jsme si zároveň zamluvili auto na 5 dnů našeho pobytu.

Letěli jsme s Ryanairem a po všemožných recenzích jsem z toho měla mírnou obavu, avšak všechno klaplo dobře. Neprovokovali jsme batůžky většími, než je povoleno (i když jsme možná byli zbytečně opatrní vzhledem k dalším spolucestujícím) a nechali jsme si odbavit jedno velké zavazadlo.

Ryanair také zprostředkovává půjčování aut, ale pozor, je potřeba mít opravdu kreditní kartu zmíněnou v jejich podmínkách (ne jen debitní, jak tomu bylo v našem případě). Přepážku Payless jsme našli jednoduše hned po opuštění příletové haly. I přes naši neznalost nám bylo dovoleno si auto půjčit, ale museli jsme dokoupit pojistku na 0% spoluúčast a z karty si také strhli zálohu, která byla po vrácení vozu v pořádku navrácena. Půjčovné se nám tak trošku prodražilo, ale už to budeme příště vědět.

Servis byl jinak super, pracovnice nás navigovala ven z haly ke kyvadlovému busíku půjčovny, který nás odvezl až k ní. Auto nám bylo předáno během chviličky a mohli jsme vyrazit do Cobhu.

Další malou nepříjemností byly placené úseky v Dublinu “M50 toll”, kdy jsme si nebyli jistí, jestli jsme daným úsekem vlastně projeli nebo ne a tak jsme přes aplikaci preventivně pustili pár dalších Eur než abychom riskovali pozdější problémy.

Během tříhodinové cesty jsme si udělali pauzičku na nákup v Tescu a zhruba v polovině trasy z dálky obdivovali krásný Rock of Cashel. K bráchovi jsme dorazili někdy po 23h, zkontrolovali počasí na další dny a podle toho upravili program.

Ve čtvrtek ráno nám počasí moc nepřálo, přesto jsme doufali, že se vyjasní. Vydali jsme se k Old Head of Kinsale, z recenzí nebylo patrné, jestli je tam volný vstup nebo ne. Inu, podle všeho spíš nebyl, jde o soukromý pozemek. Alespoň jsme se ale prošli po vršku okolních útesů a kochali se mořem a racky mizejícími v mlze. Kousek odtud bylo i muzeum, avšak ještě zavřené, jen s malinkou venkovní expozicí. Našli jsme tam ale mapičku se zvýrazněnými významnými místy.

Pokračovali jsme tedy dál na západ k místu Timoleague Abbey. Cestou jsme se zastavili na prosluněné písečné pláži a ohlédli se zpět k Old Head of Kinsale, které bylo stále ponořené v mlze.

Po prohlídce starého opatství, kde zrovna (jako u jednoho z velmi mála míst) probíhala rekonstrukce, jsme vyrazili do největšího města jižního Irska, Corku. Auto jsme nechali v parkovacím domě (3€/hod) a prošli se centrem. Nevynechali jsme místa jako English market, St. Patrics street (tam byl úžasný roztomilý obchůdek, který byl úplně celý irský – zelený), Popes Quays (barevné domečky na druhé straně řeky) a Saint Finn Barres cathedral.

Před definitivním odjezdem města jsme se ještě zastavili u Blackrock Castle observatory a jeli zpět do Cobhu. 

V Cobhu se vycjímá St. Colmans cathedral a před ní populární Deck of Cards houses, místo, které kvůli fotce nevynechá žádný návštěvník 🙂 Hned při příjezdu ve středu v noci nás zaujalo netypické zelené osvícení katedrály, které mělo spojitost s nedávným dnem sv. Patrika.

Chvilku jsme tápali, kam zajít na jídlo, a nakonec se naším top místem stal Fish&Chips Sorrento, odkud jsme měli večeři každý den.

V pátek jsme podnikli celodenní výlet do národního parku Killarney. Zastavili jsme u Ross Castle a prošli se v okolním parku, bohužel nám lehce propršelo skoro celé dopoledne. Ani cesty v ještě nebyly z důvodu neodstartované sezony udržované a na několika místech byly úplně neprůchozí.

Úplnou náhodou (díky Instagramu) jsme objevili mystické místo Muckross Abbey se stromem rostoucím mezi zdmi kláštera. Neváhali jsme a vydali jsme se tam. Irové toto místo zřejmě moc nepopularizují, protože tam překvapivě skoro nikdo nebyl. 

 V další části dne jsme jeli na druhou stranu parku, do Gap of Dunloe a pěšky došli od parkoviště k Wishing bridge. Celý park jsme pomalu obkroužili s několika zastávkami na procházku nebo fotku. Je plný ovcí, srnek (vůbec se nebojí!), potkali jsme i pár oslíků a koní.

A tady je naše půjčené auto, které nám po celou dobu skvěle sloužilo, málo bumbalo a celkově nám v něm bylo fajn. K řízení – všechno odřídil Štěpán, který je už zkušeným řidičem a popravdě bych to doporučila právě jen takovým řidičům. První nejistota nastala hned u křižovatek, kdy člověk najednou neví, kdo má vlastně přednost a už ze Zélandu vím, že držet se vlevo není hned automatické. Taky řazení levou rukou, která na to není zvyklá, není nejobratnější. Jinak je Irsko zemí kruhových objezdů, ve větších městech i tříproudých a rozdělených semafoty.

Národní park je, aspoň co jsme měli možnost vidět, jedno z mála míst, kde jsou nějaké kopce. Zbytek jižního Irska je povětšinou rovinka. 

V sobotu jsme měli naplánovaný další celodenní výlet na ještě vzdálenější místo, tentokrát i s bráchou. Vydali jsme se úplně k západnímu pobřeží k místu zvanému Nun’s beach. Jde o pláž, ke které nevede žádný přímý přístup, může se obdivovat seshora přes zábradlí. Zákaz vstupu však nebyl nikde uveden a po chvilce jsme si všimli malé vyšlapané cestičky za zábradlím a následně přidělaných lan, které pomůžou při finálním sestupu na písčitou opuštěnou pláž s monumentálním skalním obloukem. Až dolů se z nás všech odvážil jen Štěpán.

Druhým cílem dne byly známé a populární Cliffs of Moher, ke kterým jsme si zkrátili cestu trajektem. Přestože, jak jsem se již zmínila, sezóna ještě nezačala, parkoviště bylo natřískané a po skalách se proháněly davy turistů. Vstup byl asi 10€, ale stálo to za to. I když tam bylo hodně lidí, působilo na mě to místo hodně klidně. Oficiální (a zřejmě právě ten placený a náhodně kontrolovaný) úsek navíc po nějaké době skončil, dá se volně pokračovat vyšlapanými cestičkami podél vršků útesů i za zábradlí. Tam už tolik lidí nechodilo. Chvílemi mě z té krásy (a výšky) až mrazilo 🙂 Zázemí je zde zajištěné, je zde několik krámků, wc i občerstvení. Večer jsme se v Cobhu zastavili v parádním irském pubu, kde jsme si na stojáka vychutnali jednoho Guinesse a nasávali atmosféru tvořenou místními obyvateli.

Neděle byla naším rozlučkovým dnem, brzy ráno jsme vyrazili zpět do Dublinu, abychom si ho stihli trošku projít. Zaparkovali jsme v klidné oblasti kousek od centra a udělali okruh přes St. Patrics Cathedral, Dublin castle, Ha’pennys bridge, Molly Malone statue, prošli jsme uličky centra a nákupní ulici, kde jsem smutně koukala do zavřeného Disney obchodu 😀 Kolem St. Stephen’s Green parku jsme se pomalu vraceli k autu, natankovali a jeli k půjčovně. Vše proběhlo v pořádku a tak jsme se už jen v klidu přesunuli na letiště a čekali na let domů 🙂

Malé ohlédnutí za jižním Irskem: 

  • hezká příjemná klidná země, povětšinou přívětiví milí (obzvláště starší generace) a hrdí lidé
  • vyšší náklady na živobytí
  • chyběla mi viditelnější péče o památky
  • jih je svou krajinou až na několik výjimek mírně monotónní
  • jednou bych ráda navštívila Severní Irsko

Text: Ivča

Foto: Štěpa