Itálie 2018

Slovinsko 2017 je za námi a tak, když se blížilo léto, vyvstala ta omílaná otázka: tak kam letos??

Tento rok nás bylo o jednoho víc a tak bylo na místě tomu trošku přizpůsobit trasu. Věděli jsme, že chceme absolvovat něco podobného, ale na nových místech. Norsko jsme opět odložili kvůli velké dálce, Rakousko zase bylo nějak moc blízko. A v tom nám padly do oka italské Dolomity a jezera 🙂

Po první noci strávené vedle dálnice v Německu jsme se rozhodli dovolenou odstartovat výletem k oblíbeným Three peaks of Lavaredo. Bohužel jsme narazili na závoru s poměrně velkým poplatkem za vjezd, takže jsme improvizovali, auto nechali na parkovišti a vydali se pěšky po turistické stezce poblíž. Štěstí nám opravdu moc nepřálo, protože se asi po půl hodině přihnala pořádná bouřka. I kdybychom pokračovali, nic než mraky a mlhu bychom neviděli, takže jsme v pláštěnkách ťapali zase zpět k autu a sjeli níž k Lago di Misurina, kde nás zastihla už jen drobná přeháňka a jinak vysvitlo slunce. Kolem celého jezera vede stezka a přes jezero je krásný výhled na hory.

Poté jsme vyrazili k Passo Giau se zastávkou v městečku Cortina d’Ampezzo. Parkoviště bylo odpoledne docela plné, ale během pár hodin se vyprázdnilo. Vyhlídli jsme si plácek o kousek níž pod hlavním parkovištěm, kde jsme nerušeně přenocovali jen s pár dalšími cestovali.

Brzy ráno jsme popojeli zase k hlavnímu parkovišti a vydali se od Passo di Giau k Rifugio Averau, kde jsme si odpočinuli a nakonec se rozhodli vrátit namísto původně plánované trasy až k Passo di Falzarego. Poté jsme naskočili do auta a vydali se do Benátek.

 

V Benátkách jsme se rozhodli jet co nejblíže a auto jsme nechali v parkovacím domě Tronchetto. Parkoviště je na kraji Benátského přístavu a do města se dostanete za necelých 30 minut svižnou chůzí.

Měli jsme před sebou část odpoledne a celý večer. Když jsme došli na náměstí svatého Marka, začalo se rychle smrákat a náměstí se naprosto vylidnilo. Před Benátkami začala zuřit bouřka, ale naštěstí pro nás nešla přes centrum a my si mohli užít prázdné město s trochou dramatického nádechu.

Přespali jsme u hasičárny mimo Benátky a další den jsme se rozhodli je navštívit ještě jednou,tentokrát vlakem (vyjde to výrazně levněji a jezdí to každou chvilku) a prošli si zase jiné uličky. Bylo krásně a tedy už bylo ve městě hodně lidí, ale aspoň to byla dobrá socializace pro holky 🙂

Z Benátek jsme se vypravili rovnou k Lago di Garda, kde jsme si odpočinuli na jedné z psích pláží. Celá oblast je super střediskem, ale není to zrovna dog-friendly prostředí. Proto jsme druhý jezero jen objeli a přesunuli se k mnohem komornějšímu Lago di Molveno a dobře jsme udělali.

U jezera jsme strávili krásné pozdní odpoledne na plácku s piknikovými stolečky, kde přebývali spíš jen místní obyvatelé a jedna rodina turistů, která to tam však znala už roky.

Když už nám byla zima, zalezli jsme do auta a v klidu spali až do svítání, kde se nám nabídly nádherné výhledy se zrcadlením hor v jezeře.

Jeden z posledních plánovaných výletů byl výšlap na Kronplatz, kam se Štěpán extrémně těšil, protože tuto destinaci moc dobře zná ze zimních dovolených, ale v létě tam ještě nebyl.

Nahoru jsme šli poměrně napřímo, ale dolů už jsme zvolili mírnější cestu. Pro Dangee byly zážitkem volně se pasoucí krávy 🙂

Zbytek odpoledne a podvečer jsme strávili u ledového jezera Lago di Dobbiaco, kam jsem se odvážila jen po kotníky a už po pár vteřinách jsem je přestávala cítit 🙂 Náš záměr bylo navštívit nádherné Lago di Braies, což jsme ale kvůli návalů turistů odložili na další den ráno. Opět se to vyplatilo, protože na jezero se šli takto brzy ráno podívat jen fotografové a pejskaři, kterých nebylo moc.

Po Lago di Braies už nás čekala cesta domů se zastávkou u Zell am See v Rakousku, kde jsme se ověžili a mohli vesele pádit domů.

Doufám, že se Vám fotky líbí a za cestopis opět budu děkovat Ivance 😉