Norsko 2019

Norsko je zemí, kde funguje (zatím) free camping, lze tam tedy kempovat a stanovat v přírodě a to téměř bez omezení. Podle Norů má každý nárok na to si přírodu užívat naplno. Maximální šetrnost k prostředí je samozřejmostí, stejně tak respektování vzdálenosti kempování alespoň 150m od jiných obydlí a mimo soukromé pozemky.

Pro cestu do Norska jsme si kvůli větší pohodlnosti půjčili karavan, kdy jsme především za špatného počasí toto větší zázemí hodně ocenili.

CESTA DO NORSKA

Tam i zpět jsme zvolili cestu s využitím trajektu a to z Rostocku v Německu do Trelleburgu ve Švédsku. Check-in se provádí v přístavu přes automatickou bránu (něco jako když projíždíte na parkoviště u OC). Na lístku je napsané, v jaké řadě máte čekat, vše je poměrně dobře značené. Vypluli jsme skoro s půl hodinovým zpožděním, před 9h ráno. Během plavby se nesmí zůstávat v prostoru s kamiony a auty, takže čas jsme trávili střídavě venku na palubě a střídavě uvnitř v křesílkách. Tak trochu jsme si zapomněli vzít víc věcí (sváču, knížku, hodila by se i mikina) a dolů jsme se už nedostali, cesta nám tedy moc neutíkala.

Ne každý trajekt přijímá i zvířecí mazlíčky a ne vždy se smí vzít na palubu. Nicméně ty trajekty, kam psí miláčkové smí, mají i malý vyhraněný prostor pro venčení venku na palubě.

Po 15. hodině jsme vyjeli z přístavu, nikde nás nikdo nezastavoval ani nekontroloval. Na nejbližším odpočívadle jsme vyvenčili holky a dál nerušeně pokračovali k Oslu. Na hranicích s Norskem už proběhla důkladnější kontrola, zejména karavanu – psů si nikdo nevšímal. Přenocovali jsme o kus dál na odpočívadle u dálnice před Oslem.

OSLO

Další den jsme v Oslu zaparkovali poblíž Frognerparken v jedné z bočních vilových ulic s placeným parkovným cca 27NOK/h. Rozlehlý park je dost oblíbený jak pro turisty, tak i pro místní. V dopoledních hodinách byl plný malých skupinek předškolních žáčků. V parku najdete mnoho soch od umělce Vigelanda. Dál jsme pokračovali k radnici a Nobel Peace centru, dál k pevnosti Akershus a odtud ještě k famózní Opera House, z jehož střechy se nabízí pěkné výhledy na město. Dál jsme vyrazili kolem katedrály a parlamentu zpět k autu. Určitě doporučuju točenou zmrzlinu!

ÚTĚK Z CIVILIZACE

Od Osla jsme vyrazili směrem k Rjukan a odtud přes prudké serpentýny k parkovišti pod chatou Gausta. Zde přišlo to velké překvapení – v Norsku je v květnu zima! Opravdu ve výškách nad 1200m je běžná teplota 2-5C. Po procházce, kdy jsme trochu vymrzli, jsme přejeli k odpočívadlu u jezera Tinnsja, kde bylo teplo, klid, krásný výhled se sluncem až do velmi pozdních hodin.

JEZERO SONTEVANN A NÁHORNÍ PLOŠINA HANDARGERVIDA

Další den byl ve znamení mnoha zastávek. Jednou takovou zastávkou bylo jezero Sonstevann, kde byla o kousek dál pustoprázdná vesnička (asi bylo ještě brzy na chatičkovou sezónu? 🙂 ). Další zastávkou byla další téměř opuštěná vesnička Nore og Uvdal, kde akorát rostly nové domky ve skandinávském stylu, odtud jsme zavítali do náhorní plošiny Handargervida a mimo toulky kolem jsme si užili výhled na krajinu plnou ples z vrcholku Djupegrønuten. Za procházku také stálo okolí dvou jezer Holmevannet a Hyrnekuven.

Z městečka Geilo jsme poračovali po tzv. “scenic route” směrem k Eidfjordu. Scenic routes jsou vybrané cesty – silnice, které slibují při jejich přejezdu panoramatické vyhlídky.

Více se o nich můžete dozvědět např. zde https://www.nasjonaleturistveger.no/en/routes.

My jsme měli smůlu i štěstí v jednom, na začátku cesty nás zastihla mlha a sníh, ale brzy se to rozehnalo a my si tak mohli užívat nádherné výhledy na zasněžené hory přes bílé planiny a více či méně zamrzlá jezera.

VODOPÁD VORINGSFOSSEN, JEZERO EIDFJORDVATNET A CESTA PŘES MOST HANDANGERBRUA AŽ DO BERGENU

Nocovali jsme zhruba uprostřed této trasy na velkém parkovišti pod hotelem Fossli, kde je příhodně k dispozici i WC a umyvadlo s teplou vodou. Navečer se ještě šli podívat k vyhlídkám nad vodopádem Voringsfossen.

Na to, jaké bylo večer čisté nebe, jsme se další den se probudili do mlhy, sněhu a deště, ostatně jak se nám v dalších dnech stalo ještě opravdu mnohokrát. Naštěstí se během pár desítek minut počasí zlepšilo a po druhé návštěvě vodopádu jsme putovali k Eidfjordu a k jezeru Eidfjordvatnet. Další zastávkou byla vyhlídka u obrovského mostu Handangerbrua, přes který jsme následně přejeli a pokřačovali až k Oyste k vodopádu, který se dá obejít. K večeru jsme dorazili k Bergenu, kde jsme nakonec přespali na parkovišti u parku s jezírkem Litlavannet.

BERGEN

Do Bergenu jsme se vydali přes klidnou lesní stezku vedoucí kopcem Strandem, ale nešli jsme na úplný vrcholek. Cesta byla poměrně blátivá a kamenitá, trekové boty se vyplatily. Bergen je nicméně známý tím, že stačí vyšlápnout pár výškových metrů a z rušného města se dostanete do tiché přírody.

Po seběhu z kopce dolů jsme přešli most a konečně blížili k centru. Kolem parčíku jsme došli k St. John’s Church, kde bylo teplo a útulno a pokračovali jsme přes náměstí k rybímu trhu. Ten jsme si prošli každý zvlášť, zatímco druhý z nás počkal se psy stranou, protože tam byl pořádný mumraj.

Nabídka nejrůznějších ryb a mořských plodů – syrové, tepelně upravené, připravené a naporcované na talířích nebo i v bagetách – nabídka byla opravdu bohatá. Byly tam i ochutnávky losích, sobích a velrybích salámů, trhovci také nabízeli marmelády mnoha chutí, z nichž nejatraktivnější jsou morušové marmelády, dále nabízeli lososové oleje nebo kaviáry. Po rybím trhu už to bylo jen kousek k našemu hlavnímu cíli – slavným dřevěným domkům Bryggen. Z hlavní strany je ulička plná obchodů, moc se nám ale líbila možnost volných průchodů do dvorku těchto domků, kde byly další malé obchůdky a také jedna velmi sympatická kavárna. Udělali jsme si radost kávou a waflí s marmeládou a po odpočinku jsme vyrazili ještě kousek dál kolem kostela k pobřeží. Na závěr dne jsme ještě přejeli trajektem k Sogndal.

VODOPÁD TVINDEFOSSEN

STEGASTEIN

Plánovaná vyhlídka na Stegastein totálně zkrachovala kvůli počasí, výhled jsme si ale užili v serpentýně o něco níž, pod mraky. Jeli jsme dál na sever k Norwegial Glacier Museum, odkud jsme vyrazili k našim prvním ledovcům Supphelllebreen a jeho hornímu kamarádovi Flatbreen, který ale pro nás zůstal skrytý v mracích. Další výlet byl k ledovci Boyabreen, který už byl vidět o něco lépe.

LEDOVCE SUPPHELLLEBREEN A BOYABREEN

Na konci dne jsme zůstali u jezera Oldevatnet a užívali si večerní jasné nebe a výhled a drželi si palce na další den.

LEDOVEC BRIKSDALSBREEN

Bohužel 😀 ráno opět pršelo, nicméně přijíždíme k Briksdalsbreen, auto jsme nechali na placeném parkovišti (50 NOK) a došli k ledovci. Toto místo bývá poměrně turistické, mají tu k dispozici vozítka – “čtyřkolky”, kterými je možné se nechat vyvézt až k vyhlídce na ledovec. Při příchodu se nám ledovec milostivě ukázal 🙂 Cesta je plná informačních tabulek s různými údaji, např. kam ledovec dosahoval v různých letech.

LEDOVEC KJENNDALSBREEN A JEZERO LOVATNET

Počasí se opět zhoršilo a nám na plánu zbýval poslední ledovec Kjenndalsbreen, který leží za jezerem Lovatnet. Toto údolí se prý přirovnává k Národnímu Parku Yosemite. Poslední úsek je placený 40 NOK za osobák, 50 NOK za obytňák. Platba se vhazuje do kasičky. Kousek před ledovcem je parkoviště s piknikovými stoly. Po pauze na oběd se počasí opět umoudřilo a my si mohli užít výhled na ledovec, který byl pro mě i vzhledem ke všem okolnostem ten nejhezčí.

CESTA DO MĚSTA GEIRANGER

Naše cesta pokračovala přes Geiranger skrze tunely, kdy jsme se ze zeleného Norska ocitli opět v tom bělostně zasněženém a zmrzlém. Vyhlídku Dalsnibba jsme vynechali a jak nám bylo později řečeno, udělali jsme dobře. Geiranger je pěkné městečko, ale je natěsnané mezi horami a jezerem a míst na parkování je žalostně málo. Plánovaný výšlap k vyhlídce na fjord jsme i kvůli počasí vzdali. Tu noc jsme přespali nad městem na odpočívadle na cestě vedle tunelu.

VÝLET K VODOPÁDU GJERDEFOSSEN S VÝHLEDEM NA GEIRANGERFJORDEN

Ráno jsme přejeli na parkoviště Korsmyra, odkud začíná několik treků. My jsme zvolili cestu na západ k vodopádu Gjerdefossen (podle map ta horní cesta), vyhlídka na fjord rozhodně stála i za lehce promočené boty. Z města Eidsdal jsme přejeli trajektem na druhou stranu a pokračovali k Trolí steně.

TROLÍ STĚNA

Místo je dost turistické, je tam restaurace, obchod se suvenýry, WC. Na Trollstiegen je výhled z několika vyhlídek a také odtud vede trek na horu Trollvegen. Bohužel asi v 1/3 jsme výstup vzdali, protože už bylo pozdní odpoledne, sníh na cestách byl mokrý a hodně jsme se propadávali. Zároveň nás nezávisle na sobě varovali 2 lidé vracející se zeshora a zřejmě by to byl zbytečný risk. Tak třeba někdy příště 🙂 Od Trollstiegen jsme jeli k našemu nejsevernějšímu bodu – Andalsness a přespali na větším odpočívadle vedle silnice za městem.

VYHLÍDKA ROMSDALSTRAPPA

K naší cílové vyhlídce vede cesta asi 2 km dlouhá s převýšením cca 550m. Cesta je strmá, místy promáčená, plná kořenů a kamenů. Na několika málo místech je řetěz pro větší bezpečnost.

Vyhlídka byla naprosto úžasná, moc se mi líbila i samotná konstrukce a výhled byl úžasný.

K vyhlídce jsme dorazili asi v půl 10 a první lidi přišli chvilku po nás. V půl 11 jsme byli na cestě dolů a nahoru už se trousil větší dav.

NÁRODNÍ PARK RONDANE

Od Andalsnes jsme sjeli do Otta a odtud k národnímu parku Rondane. Navečer jsme si dali malý okruh po okolí a všude byl božský klid. Na druhý den jsme měli naplánovaný celodenní výlet, avšak počasí opět rozhodlo jinak.

Přejeli jsme tedy k Lilehammer ke skokanskému můstku, kde dokonce pár skokanů trénovalo. Ačkoliv sport ani jeden aktivně nesledujeme, návštěva olympijského města byl hezký zážitek.

Nevelfjellet

Další den jsme vyrazili z městečka Nord na celodenní okruh přes kopec Nevelfjellet. Celý den bylo pěkně, až skoro ke konci výletu nás zastihla pořádná bouřka, kterou jsme přečkali schovaní na verandě jedné z momentálně opuštěných norských chatiček a “kochali” se blesky všude kolem nás.

Naší poslední norskou destinací bylo městečko Drobak, které leží kousek od Osla, odkud jsme pak dojeli přes hranice do Švédska k Unesco památce z doby bronzové – skalní rytiny v Tanum, které vyobrazují tehdejší život.

 

Norsko z našeho pohledu v kostce:

Krásná rozmanitá země, určitě jsme tam nebyli naposledy. Stále je tam co objevovat a určitě by stálo za to zůstat např. v Hardangerviddě, Rondane či v jiném parku i několik dnů, vysloveně si to říká i o několikadenní treky.

Mně osobně některá místa připomínala Zéland.

Některé cesty (zejm. v NP) mohou být z kraje sezóny uzavřené a tedy tudy neprojedete.

Jet do Norska v sezóně tedy znamená, že se spíše dostanete všude (zvednuté závory, menší pravděpodobnost sněhu), ale zároveň je to pak už více davová záležitost.

Mít karavan bylo super, byla to naše první zkušenost, ale už víme, že bychom příště chtěli obytňák. Přeci jen jsou zde jisté nevýhody s velkou vahou a celkovou délkou vozidla.

 

Doba dovolené: 14 dní

Najeto: cca 4300 km

Kurz: 1NOK = cca 2.6Kč

Mapa naší trasy: https://www.google.com/maps/d/u/1/viewer?mid=1vwve2zqDzXvarkCH9ZcreuZnY8P-_u4k&ll=59.1589006649825%2C9.230614999999943&z=6